Týden se Sabine Oettel
Na cestu jsme se vydaly v neděli dopoledne, ještě za svitu slunka, v relativně dobré náladě. Před námi bylo téměř 400km cesty. Nakonec jsme se rozhodly pro cestu přes Plzeň, která měla i po Německé straně vést z větší části přes dálnici. Cíl byl jasný: dorazit nejpozději do 18:00. Myslely jsme si, že to bez problémů stihneme.
Počáteční dobrá nálada nám vydržela asi tak do Plzně, kde jsme stavěly natankovat a protáhnout nožky. Za Plzní už nás dobrá nálada začala zlehka opouštět, především pak Terku, která měla za sebou už pěkných pár hodin za volantem. Občasný úsměv na tváři nám vykouzlily pohraniční scenérie veselých domů :)
S přejetím hranic nás zachvátila vlna optimismu, že už je to jen kousek, ale i ten kousek se dost znatelně protáhl a to (pokud si správně vzpomínám) na téměř tři hodiny cesty. Dorazily jsme nakonec jen tak tak před 6. hodinou, rychle protáhly kobylám nožky, a zavřely je pro změnu do boxu. Ubytování jsme si zajistily cca 10km od stájí, tak nám zbývala poslední krátká cesta před zaslouženým odpočinkem.
Druhý den jsme se trochou nervozity a napětí vydaly do stájí, kde jsme se poprvé setkaly s věčně usměvavou Sabine a oběmi stážistkami Magdalenou (kterou jsme poznaly již předchozí večer) a Larissou. Vzaly jsme kobyly projít po krásném okolí (kolem golfového hřiště, kam jsme bohužel nesměly, avšak nutkání jít se projít na green bylo veliké!!) a také seznámit s halou dřív než začnou naše lekce.
Sabine nás hned v počátku seznámila s tím, že hala, ve které budou lekce probíhat, je nově dostavěná, a že jsme první z week students, kdo ji bude využívat. Zároveň se omluvila za povrch, který byl místy trochu hlubší, geotextilie přišla až týden po nás :( První lekci jsem si vylosovala já a Samirka z povzdálí přihlížela tomu, jak Sabine ukazujeme naši práci. K přerušení mé ukázky ze strany Sabine došlo velmi brzy, neb jsem byla napomenuta, že ten kruh o který se snažím není vlastně kruh, a že bude lepší pracovat na rovné linii, což Sabine preferuje právě kvůli tomu, že si lépe udržíme zamýšlený směr.
Po ukázce naší práce mě Sabine upozornila na fakt, že Chérie má tendence vypadávat při zádi dovnitř vnější plecí a já se to snažím kompenzovat přílišným ohnutím v krku. Začali jsme tedy pracovat na lepším uchopení vnější plece, což nám zabralo prakticky celou první lekci. Ještě že jsme se předem dohodly na dvou lekcích denně :)
Ve druhé lekci jsme se podívaly na stejný problém na otěžích, kde však již bylo jednodušší ho vyřešit, pokud pominu přehnané ohýbání, které jsem měla zakódované hluboko v sobě (s tím se ostatně peru doteď!!). Sabine mi však poradila fajn pomůcku a to podívat se na rameno koně, přes které by se střed hlavy neměl vůbec dostat.
V dalších lekcích jsme se věnovaly přípravě na piaff, tedy správné pobízení nohou koně a trošku jsme pilovaly schoolhalt. Také jsme jednu lekci věnovali stranové práci na otěžích v klusu (konečně mi bylo teplo!) a další lekce lepšímu shromáždění v klusu i kroku, k čemuž nám má časem pomoci i piaffa.
Nadšená jsem byla ze dvou lekcí long reiningu, kterému jsme se sice kdysi dávno již věnovaly, ale pro obě z nás to byl nový začátek a už rozejít se správným směrem byl nejprve oříšek, který jsme však brzy rozlouskly a mohly se věnovat ovládání vnitřní zadní nohy, která je podle Sabine klíčem (nejen) ke kvalitnímu long reiningu.
Týden utekl jako voda a tak jsme si vše v pátek zopakovaly a plné vědomostí se se slzami v očích vydaly na zpáteční cestu. Vracet se v pátek odpoledne nebylo úplně nejmoudřejší, pro příště musíme zvolit buď odjezd v pátek ráno, nebo až v sobotu. I domů jsme však, především díky Terčiným řidičským superschopnostem dorazily a tak se můžeme těšit na další cestu za Sabine!
Náhledy fotografií ze složky Sabine Oettel březen 2018